VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Mistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbal CEV Challenge Cup

Nejbližší zápasy A týmu
30.03.2024 16.00VK Prostějov - Liberec
02.04.2024 18.00Liberec - VK Prostějov
05.04.2024 18.00VK Prostějov - Liberec
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS

NSA
11x Mistryně České republiky
10x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice evropských pohárů
Mistryně ČR 2021/2022
Tabulky
PořadíZV3V2P1P0SB
Šelmy3-0Přerov
Prostějov3-0Olomouc
Liberec3-0K. Pole
Olymp3-0Ostrava
Šelmy0-0Olymp
Prostějov0-0Liberec
facebook twitter youtube volej.tv
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

Gymnázium se sportovní přípravou

TOPlist

Barbora Gambová: Moje nejkrásnější pocity v kariéře srovnatelné s reprezentačním ziskem bronzu na Mistrovství Evropy juniorek!

09.05.2017 | Kde se to v ní vzalo? Tak se asi musel ptát každý, kdo sledoval skvělý výkon Barbory Gambové v rozhodujícím pátém finále extraligy a především její útočnou erupci během závěrečného tiebreaku, kterou v podstatě donesla Agelky na svých zádech k těžce vybojovanému zlatu. Prostějovská smečařka šla do sezóny zraněná, dlouho vůbec nenastupovala a pokud následně ano, většinou se spíš trápila. Jako například v prvním i třetím utkání titulové série s Olomoucí, jež vůbec nezvládla. Po těchto propadech však Bára pokaždé dokázala znovu vstát ze země, aby se naprosto nečekaně změnila v ústřední osobnost soudné bitvy číslo pět.

Barbora Gambová, hrdinka pátého finálového duelu. Jak ti to zní?
„Samozřejmě to zní pěkně, ale radši zůstanu nohama na zemi. Je pravda, že se mi docela dařilo celý zápas, výjimečný však z mé strany byl až ten tiebreak. Tam mi to v útoku fakt začalo trochu padat. (smích) Každopádně volejbal je týmový sport a když se nedaří jedné, musí zabrat druhá. Mám velkou radost, že rozhodující poslední zápas vyšel celému našemu družstvu i mně osobně, zvlášť po některých minulých, zdaleka ne tolik povedených utkáních. Aspoň jsem mančaftu mohla pomoct. A teď jsme všechny strašně rády, že to máme za sebou s vítězným koncem. Sezóna byla hrozně dlouhá, po všech stránkách moc náročná. Uzavřely jsme ji úspěšně a tím pádem jsou pocity pozitivní. Úplně opačné, než kdybychom teď smutně seděly se stříbrem na krku. Letos nic nebylo o jedné hráčce, nýbrž jsme všechno vybojovaly týmově. Loni skoro všechny rozhodující balóny skládala Melissa Vargas, zatímco v současném kádru taková dominantní útočnice chyběla. Nejvíc jsme se při zakončení mohly opřít o Lauru Emonts, ale jak říkám, potřebovaly jsme mnohem víc zabrat týmově. Naštěstí se k Lauře teď v závěru během klíčových střetnutí vždycky někdo přidal. Často Nina Herelová, někdy naše kubánská účka a dneska já. Nevyhnuly jsme se velkým výkyvům, na druhou stranu si dokázaly v kritických chvílích vzájemně pomoct. Což bylo hodně důležité.“
Kde se v tobě vzala schopnost tak ohromujícím způsobem určit osud nesmírně významné bitvy?
„Asi mám silnou hlavu. (směje se) Mluvila jsem už dřív často o tom, že k dobrému výkonu potřebuju kvalitní přihrávku. A právě tu se mi dnes povedlo výrazně zlepšit, čímž jsem se cítila mnohem víc v zápase, moje sebevědomí rostlo. S každým položeným balónem v útoku to pak bylo pořád lepší a lepší až k té výborné koncovce. Klidně to řeknu i trochu sprostě: po tom zbytečně ztraceném závěru čtvrtého setu jsem se zdravě nasrala! Za takového vývoje prostě nebylo možné věšet hlavy, naopak jsme musely dát do úplně posledního setu absolutně všechno. A jakmile jsem za stavu 3:3 přišla zezadu na síť, zadařila se nám ta klíčová šňůra bodů. Holky fantasticky bránily na síti i v poli, já jsem to vzápětí bodově skládala. Podstatné přitom bylo nebát se a neútočit ustrašeně, naopak jsem se snažila místo ulívek zakončovat tvrdě a naplno, pořádně práskat do míče. Vyplatilo se.“
Čím to, že jste po mnoha nezvládnutých tiebreacích v minulých týdnech a fatální ztrátě čtvrté sady ustály tak psychicky vypjatou situaci za dnešního stavu 2:2?
„Řekly jsme si, že je na čase prokletí našich špatných tiebreaků zlomit. Že hrajeme doma, titul hrozně chceme a prostě ho soupeřkám nenecháme! Stejně jako při čtvrtém utkání série v Olomouci už nebylo kam uhnout, jednoznačně jsme ze sebe musely vydat všechno to nejlepší. A hlavně se nebát, nehrát ustrašeně. Naopak být odvážné. Tímhle jediným správným způsobem jsme nakonec finále urvaly i za situace, kdy nás rival strašně chtěl po osmi letech sesadit z trůnu, podobně jako v poháru. Tvrdý útok podpořený výbornou obranou i servisem měl pro náš úspěch klíčový význam. Vybojovaly jsme to jako tým.“
Po minulých suverénně získaných trofejích je tahle jiná, sakramentsky vydřená. Jaké byly pocity bezprostředně po poslední výměně?
„Jak jsme se na sebe s holkama vrhnuly a všechny společně popadaly na zem, to byla obrovská euforie a nádhera. Nic podobného jsme zde v minulých letech opravdu nezažily díky tomu, že jsme jasně dominovaly. Tentokrát šlo o strašně velkou radost i úlevu, žádné pohodové dokráčení k titulu ve třech jednoznačných zápasech. Tohle zlato jsme skutečně vydřely a tím lépe chutná, pocity z tak těžkého úspěchu jsou neporovnatelně intenzivnější.“
Šlo o nejkrásnější okamžiky ve tvé dosavadní kariéře?
„Určitě jo a srovnala bych to s reprezentačním ziskem bronzu na Mistrovství Evropy juniorek za český nároďák. Tenkrát to bylo stejně nádherné.“
Dá se uplynulá sezóna nakonec hodnotit coby úspěšná?
„Asi jen částečně. Neobhájily jsme triumf v národním poháru, tím pádem nesplnily všechny stanovené cíle a spokojenost v takovém případě nemůže být stoprocentní. Důležité však je, že se nakonec podařilo získat další mistrovský titul i vzhledem k možnosti účasti v kvalifikaci Champions League, kterou teď Prostějov díky tomu má. Prošly jsme si během roku různými peripetiemi a problémy, hlavně ty zdravotní nás pronásledovaly fakt neskutečně. Tolik různých zranění během jedné sezóny nepamatuju a tím větší cenu má, že jsme to v extraligovém finále proti Olomouci disponující hodně širokým i kvalitním kádrem zvládly. Úplný závěr jsme dokonce odtáhly na sedm osm lidí, naštěstí to i přes rostoucí únavu a nepřízeň osudu dobře dopadlo.“