Za obhajobu jsme vzhledem k okolnostem a hlavně početné marodce moc rádi, říká šéf VK Petr Chytil
10.05.2017 | Těžce vybojovaným titulem extraligových mistryň 2016/17 spadl všem ve VK AGEL Prostějov kámen ze srdce. Možná přímo balvan. Oddechl si i předseda správní rady tohoto volejbalového oddílu Petr Chytil, kterého by po březnové ztrátě Českého poháru případné neobhájení ani druhé národní trofeje logicky vůbec nepotěšilo.
„Čerstvě získané zlato je v některých aspektech určitě cennější, než řada předchozích. Jak každý ví, postupně se objevilo několik vážných komplikací, které nás v minulých letech nepostihly. Tudíž je tento mistrovský titul rozhodně nejtěžším způsobem vydřený v naší klubové historii. Olomouc dala dohromady hráčský kádr vysoké kvality, naopak síla našeho týmu nebyla po snížení rozpočtu srovnatelná s loňskem nebo ještě vzdálenější minulostí. Přesto jsme stále byli favority a máme velkou radost, že se nám tuhle roli nakonec podařilo splnit,“ řekl Chytil s úlevou.
Původně si představoval, že devátého primátu v UNIQA extralize žen ČR za sebou dosáhnou Agelky přesvědčivějším způsobem. „Ale nastaly takové okolnosti, že musíme být spokojeni i s nejtěsnějším vítězstvím ve finálové sérii. Osobně jsem pořád věřil v úspěch, ovšem po pravdě nastaly i okamžiky pochyb, zvlášť po zranění několika členek základní sestavy. Jakmile postupně vypadly ze hry Veronika Trnková, Sulian Matienzo a nakonec i Heidy Rodriguez, zbylo nám torzo družstva téměř bez možností účinného střídání. Naopak olomoucká soupiska disponovala plnou šířkou a tím víc byl rival nebezpečnější,“ poukázal Chytil na důležité faktory.
Přesto oslabené vékáčko silou vůle trofej nepustilo ze svého držení. „Celé finále, to byla nesmírně dramatická, velmi kvalitní i divácky atraktivní bitva až do úplného konce. Především soupeř si tohle určitě užíval, zatímco pro nás šlo spíše o pořádné nervy. V každém případě rozhodující ligová série a zejména závěrečný pátý zápas přinesly krásnou podívanou ve vynikající atmosféře, za což chci fanouškům poděkovat. Velké díky patří samozřejmě našim hráčkám, které se dokázaly zdárně porvat s velice dobrým protivníkem, s nemalým psychickým tlakem i se zmíněnou marodkou. A poděkovat chci hodně moc rovněž kouči Miroslavu Čadovi, jenž vyslyšel prosbu o pomoc v nouzi a po návratu do funkce ve spolupráci s realizačním týmem dotlačil mančaft svými schopnostmi a zkušenostmi k dalšímu titulu. Co do síly emocí je srovnatelný asi jen s tím úplně prvním z roku 2009, rozhodně jej však lze považovat za suverénně nejnáročnější,“ doplnil Petr Chytil.