Jaroslav Matěj hodnotí sezónu mladých volejbalistek Prostějova: Na vlně jsme se dostali trochu dolů, ale děláme maximum pro zlepšení

06.07.2017 | Období tréninkového klidu mezi dvěma soutěžními ročníky je ideálním časem k poslednímu obsáhlejšímu ohlédnutí za uplynulou sezónou 2016/17 v podání mládežnických volejbalistek VK AGEL Prostějov. Formou tradičního hodnotícího rozhovoru tak učinil šéftrenér nadějí ve vékáčku Jaroslav Matěj.

Co říkáte na extraligové počínání juniorek a jejich konečné čtvrté místo?
„Před začátkem soutěže jsme od nich určitě očekávali medaili, nebo jsme ji rozhodně chtěli. Bohužel tři největší plánované opory hráčského kádru buď nebyly vůbec k dispozici, nebo nedokončily sezónu. Obrovskou ztrátou byl už odchod Týny Adamčíkové loni v létě do USA za studiem, tím jsme přišli o úplně největší tahounku. K tomu se přidal konec Venduly Valáškové na přelomu roku kvůli značným problémům ve škole, na což navazovalo horší tréninkové nasazení. A se zdravím celý rok průběžně laborovala Sarah Cruz, na jejíž formě se to samozřejmě projevilo. I bez téhle trojice si tým dlouho nevedl špatně, když bezpečně postoupil ze základní skupiny do horní nadstavbové šestky a posléze i do Final Four. Tam jsme chtěli zaútočit aspoň na bronz, neboť jak nadupané Brno, tak rovněž silný Olymp reálně převyšovali naše aktuální možnosti. Porazit Žižkov a skončit třetí jsme však navzdory oslabení měli, bohužel rozhodující utkání se zvládnout nepodařilo. Čtvrtá pozice není vyloženě špatná, nicméně zklamání přinesla.“
Ještě mnohem hůře dopadly kadetky. Co říct k jejich desáté příčce?
„V této věkové kategorii jsme se od začátku až do konce ročníku neustále potýkali se spoustou zdravotních potíží. Vůbec netrénoval ustálený kádr, pořád někdo vypadával, složení i sestava se průběžně měnily a stabilita citelně chyběla. Navíc první nahrávačka Klára Dvořáčková často plnila reprezentační povinnosti, čímž sehranost s celým kolektivem též trpěla. Celkově se postupem času ukazovalo, že omlazené družstvo v daném složení a při takových personálních problémech nedosáhne na postup do elitní šestky, který jsme si jako obvykle přáli. Místo toho v nadstavbě reálně hrozil pád do baráže o záchranu, ovšem nakonec se povedlo mančaft zkonsolidovat natolik, aby toto nebezpeční odvrátil. Každopádně mnoho střetnutí jsme ztratili dost zbytečně, byť za komplikujících okolností zároveň logicky. Musím přiznat, že těsné udržení extraligy z desátého místa bylo pro naše letošní kadetky objektivním vyjádřením skutečnosti.“
Jak jste vnímal výkony a výsledky starších žákyň?
„Tady bych řekl, že třetí pozice v krajském přeboru a nesmírně těsný nepostup do první fáze mistrovství republiky nebyly dostatečným vyjádřením toho, jak dobrý volejbal holky předváděly. Ani s odstupem času se nemohu zbavit přesvědčení, že na nás jeden konkrétní člověk udělal podraz a v konečném důsledku chybělo k účasti na šampionátu pouhých šest míčů ve skóre. Přitom Přerov, jenž skončil před námi druhý, jsme téměř ve všech vzájemných zápasech porazili. Zpětně už s tím bohužel nic nenaděláme, ale je velká škoda, že naše starší žákyně nemohly na republice zabojovat, neboť tam dle mého názoru jednoznačně patřily. V Českém poháru skončily na nižších příčkách pro změnu z důvodu pravidelných termínových kolizí s první ligou kadetek. Tuhle soutěž jsme upřednostňovali a ačkoliv děvčata v konkurenci starších soupeřek musela po roce znovu absolvovat baráž, tentokrát ji úspěšně zvládla. Podstatnější než výsledky pro mě je, že tým herně obstál a posouval hráčky výkonnostně nahoru.“
Potěšily vás mladší žákyně svým triumfem v KP?
„Určitě ano. Tahle kategorie stoprocentně splnila všechno, co jsme si od ní představovali, a naprosto zasloužené prvenství v krajském přeboru toho bylo součástí. U takto mladých volejbalistek je stěžejní především intenzivní práce na herní technice a její správné rozvíjení, což se bezezbytku dělalo. Tím pádem se naše mladší žákyně neustále zlepšovaly, aby své umění předvedly v úvodní části mistrovství republiky. Všichni je tam chválili za technicky výbornou hru a byť o kousek nepostoupily na samotný šampionát na úkor soupeřů se skákaným vrchním servisem, mám z jejich letošního rozvoje moc pozitivní dojem.“
Klíčová pro budoucnost je také přípravka, respektive nábory do ní. Nakolik jste spokojen zde?
„V přípravce je to v první řadě o jediné věci: technika, technika a zase technika. Samozřejmě platí, aby to holky bavilo a přitom se přirozenou cestou učily správným základům volejbalu. Pro zpestření hrají Pohár ZŠ Palackého v trojkovém volejbalu a přehazované, naše nejlepší trojka skončila v konkurenci více než padesáti týmů z celého kraje třetí. Bez ohledu na to se v přípravce VK AGEL odvádí kvalitní práce. Co nábor? Znovu se povedl, zapsaných máme pětačtyřicet nových adeptek, což je skoro srovnatelné s loňskou padesátkou. Některé pochopitelně v průběhu času odpadnou, ale jiné pro změnu přijdou, celkově si na zájem dětí o volejbal v Prostějově nemůžeme stěžovat. Dokonce budeme muset přípravku z důvodu vyšší početnosti rozdělit na dvě skupiny, z nichž v jedné budou hodně mladá děvčata, kterých se hlásí čím dál víc.“
Mládežnických trenérů máte dostatek?
„Stále platí to, co říkám každý rok: čím více trenérů se do našeho štábu zapojí, tím lépe pro děti. Třeba teď odešla Katka Korhoňová na mateřskou a Denisa Jurkovičová možná bude muset skončit kvůli zaměstnání, tím pádem řešíme doplnění sníženého stavu koučů. Sice jsme naopak získali mladičkou Elišku Masopustovou, jež musela uzavřít hráčskou kariéru, ale potřebovali bychom ještě další. Zatím nikoho nemáme a proto i touhle cestou oznamuji, že moc rádi mezi sebou přivítáme kohokoliv se zájmem o trénování volejbalové mládeže.“
Vedení vékáčka před uplynulou sezónou snížilo o třetinu klubový rozpočet. Dotklo se to nějak péče o mládežnické kolektivy?
„Vůbec ne, podmínky vytvářené oddílem byly a jsou nadále výborné. Všechno smysluplné, co potřebujeme, máme nebo dostaneme, samozřejmě v rozumné míře. K tomu těžíme z fungující spolupráce se školami, konkrétně se ZŠ Palackého i s Gymnáziem Jiřího Wolkera. Na obou pokračují specializované sportovní třídy se zaměřením mimojiné na volejbal, v součtu je o náš sport v místním regionu postaráno hodně dobře.“
Objektivně byl však soutěžní ročník 2016/17 prostějovské volejbalové omladiny výsledkově slabší. Naznačuje to ústup ze slávy?
„Je pravda, že tahle sezóna byla jednoznačně nejhorší ze všech od zahájení zdejšího projektu před iks lety. Jakmile jsme tehdy postoupili do extralig juniorek i kadetek, hned jsme začali sbírat republikové medaile a vlastně každý rok získali minimálně jednu. Tentokrát po dlouhé době žádnou, což nás pochopitelně mrzí, ale že by mělo jít o nějakou krizi mládežnického volejbalu v Prostějově, to absolutně ne. U mládeže se úspěšnost obecně pohybuje ve vlnách a my jsme se právě teď ocitli dole, nicméně děláme maximum, abychom se vrátili opět nahoru. Ještě výrazněji než dosud přitom hodláme sázet na své vlastní hráčky vychovávané od nejmenších, neboť se odmítáme zapojit do stále zuřivější války s přetahováním mladých talentů mezi kluby, která už dosahuje místy přehnaných rozměrů. My se snažíme o lidštější pracovní filozofii a pevně věřím, že s ní budeme hned v nejbližším ročníku 2017/18 zase úspěšnější. Já osobně mám energie pořád dost, končit zatím nehodlám a snad mám oddílu ještě co dát.“