Petra Kojdová: Beru jako výzvu i motivaci zabojovat s Prostějovem o medaili a třeba o další titul

15.08.2018 | V české extralize prošla Frýdkem-Místkem, Olomoucí i Ostravou, poslední rok strávila na svém prvním zahraničním angažmá ve francouzském Nancy. Čtyřiadvacetiletá smečařka Petra Kojdová všude platila za komplexní volejbalistku schopnou často bodovat, což se od ní bude očekávat rovněž po přestupu do VK Prostějov. Do společné přípravy hanáckého kolektivu se očekávaná posila zapojila o něco později než její nové parťačky, přesto hned neunikla obsáhlejšímu rozhovoru.

Jak jsi zvládla svůj úvodní týden v novém působišti?
„Trenéři zvolili od začátku takové pozvolné stupňované tempo, takže zatím všechno docela v pohodě. Nějaká svalovice už samozřejmě přišla, ale dá se do zvládat. Hlavní je, že příprava evidentně má hlavu a patu, každé cvičení každý den děláme z nějakého důvodu.“
Proč vlastně ten tvůj pozdější nástup?
„Měli jsme s rodiči už od ledna objednanou dovolenou v Chorvatsku. A protože jsem v tu dobu myslela, že budu volejbalově pokračovat v zahraničí, kde příprava startuje později, zvolili jsme termín na přelomu července a srpna. Nakonec jsem však přestoupila do Prostějova, kde se trénovat začalo už 30. července a tím pádem se mi dovolená o jeden týden kryla se zahájením angažmá ve VK. Naštěstí na mě bylo klubové vedení tak hodné, že mi povolilo naskočit do přípravy o týden později. Za což moc děkuju.“
Můžeš se ohlédnout za uplynulým ročníkem ve Francii?
„Ze začátku to vypadalo slušně, porazily jsme loňského mistra a hrály docela dobře. Potom se to však postupně kazilo a nastal boj o postup do play off, což by pro Nancy pořád znamenalo úspěch. Jenže vyřazovací boje nám nakonec utekly, všechno dopadlo špatně.“
Počítala jsi s pokračováním v Nancy?
„Konkrétně tam ne, spíš jsem chtěla zkusit něco jiného v cizině. Nejlepší nabídka ale přišla od Prostějova a proto jsem zamířila sem, zpátky do České republiky.“
Ze svých předchozích štací v tuzemsku sis musela zvyknout na dlouholetou prostějovskou dominanci soutěžím ČR. Neštvalo tě vékáčko jako soupeř?
„Vůbec, právě naopak jsem na Prostějov vždycky měla zvýšenou motivaci. S holkama v Ostravě jsme se na něj pokaždé víc hecly s tím, že nemáme co ztratit, můžeme jen získat a proto zkusíme maximálně zabojovat. Mně osobně zápasy proti Prostějovu vždy bavily nejvíc. A když se nám jednou za čas povedlo jasného favorita porazit, tím větší radost jsme měly.“
Jak vnímáš změnu situace, kdy desetinásobné mistryně republiky po změně oddílové strategie i hráčského kádru již nejsou největšími favoritkami?
„Mně právě moc lákalo, že nová sezóna bude po téhle změně mnohem vyrovnanější i zajímavější. A beru jako výzvu, abychom tady s holkama zabojovaly o medaili a třeba i o další titul, byť si všichni myslí, že to tentokrát dopadne jinak.“
Netáhlo tě to z Francie spíš zpátky do Ostravy, kde se ti dařilo a máš k ní vztah?
„Je pravda, že Ostrava pro mě bude už asi vždycky srdcovka. Proto jsem zvažovala i návrat tam, ale nakonec jsem si řekla, že při tak zajímavé nabídce z Prostějova zkusím změnu. Já věřím, že mi zdejší působení může hodně dát, zkusím jiné prostředí, trenéry i tým. A dost vnímám tu zmíněnou výzvu zkusit zabojovat o co nejvyšší umístění v české lize i poháru.“
Co za dosud krátkou dobu říkáš na tréninkové metody ve VK?
„Líbí se mi, výborný pocit mám hlavně z profesionálního přístupu všech okolo prostějovského týmu. V přípravě jdeme od úplných základů s důrazem na kondici a správnou pohybovou průpravu, k tomu se už začínáme věnovat i hře. Celkově mám z toho dobrý pocit, vyhovuje mi též pozvolné zvyšování zátěže. Díky tomu jsem neměla problém s naskočením do tréninků i přes můj nástup o týden později. Snažila jsem se předtím individuálně na sobě pracovat tak, abych své zapojení zvládla, což se vyplatilo. S mančaftem snad držím krok.“ (úsměv)
S novými spoluhráčkami se zatím seznamuješ?
„Výhodou pro mě je, že několik holek už znám z dřívějška. S Evčou Rutarovou, Luckou Poláškovou i Gabikou Tomášekovou Kozmík jsme společně působily v Olomouci, navíc s Máří Toufarovou, která tu zatím kvůli reprezentaci není, jsme hrály dva roky za Ostravu a nároďák. Tyhle vazby mi určitě pomohly při začlenění do týmu, kromě toho i všechny ostatní holky jsou v pohodě a skvěle mě vzaly mezi sebe.“