Tereza Slavíková: Snažím se odvádět co nejlepší výkony, abych mančaftu aspoň trochu pomohla

12.11.2018 | Velmi sympatickým způsobem se během aktuální sezóny prezentuje mladá odchovankyně prostějovského volejbalu Tereza Slavíková. Ve svých dvaceti letech dostala šanci plnit roli týmové jedničky na liberu v ženském áčku VK, což je pro ni skvělá, současně i dost náročná škola. Důvěru však zatím splácí dobře, po viditelně nervózním úvodu soutěžního ročníku jde nahoru každým dalším střetnutím. Ani v Králově Poli nezklamala a po vyčerpávající bitvě nám poskytla tento rozhovor.

Můžeš se za duelem ohlédnout svými slovy?
„Soupeřky byly lepší na přihrávce, tím pádem se jim hrálo líp v útoku a nám hůř bránilo. Zakončení jsme kvůli tomu horšímu příjmu nemohly mít tolik pestré, tím pádem jsme ani nepokládaly balóny tak často na zem. Celkově to potom bylo utkání nahoru a dolů, asi jako všechny předchozí naše zápasy v téhle sezóně.“
Po zbytečné ztrátě koncovky třetí sady jste prohrávaly 1:2. Co se pak zlepšilo na cestě za vítězným obratem?
„Trochu jsme zpřesnily tu přihrávku, díky tomu se líp dostávaly do útoku a domácí hráčky začaly dělat víc chyb. Ale bylo to v závěru hodně těsné, rozhodovaly maličkosti. Určitě nám pomohla i bojovnost.“
Jak jsi dramatickou koncovku tiebreaku včetně dvou odvrácených mečbolů prožívala?
„Samozřejmě to byly velké nervy, ale člověk se musí soustředit na každý jednotlivý míč a moc neřešit, kdo zrovna má setbol nebo mečbol, jestli ony nebo my. Já po pravdě skóre příliš nesleduju, hlavně ne v takových těsných závěrech. Lepší je maximálně se koncentrovat na hru, snažit se odehrát na maximum každou další výměnu bez ohledu na situaci.“
Jsou dva body z KP po takovém průběhu zisk či ztráta?
„Vzhledem k vývoji zápasu je dvoubodové vítězství samozřejmě dobré, ale na druhou stranu jsme při našem lepším výkonu mohly získat body tři.“
Co vás jako mančaft v letošním ročníku nejvíc sráží dolů?
„Určitě opakující se výpadky, kdy nám soupeři často dávají spoustu bodů za sebou v nějakém postavení. Hlavně tohle musíme zlepšit.“
Jak vlastně bereš osobní příležitost, kterou jsi v mateřském oddílu od léta dostala?
„Samozřejmě jsem moc ráda, že mi klub takovou šanci dal. A snažím se odvádět co nejlepší výkony, abych týmu aspoň trochu pomohla.“
Musela jsi zpočátku překonávat velkou nervozitu?
„Ano, hlavně první zápasy byly pro mě dost těžké a docela jsem nervy měla. Ale každým dalším utkáním se to zlepšovalo, nabírala jsem postupně větší jistotu. A teď už se cítím víc v pohodě, neprožívám pořád takový stres. Snažím se pracovat hlavně na přihrávce, kterou ještě nemám tak stabilní. Holky mi naštěstí moc pomáhají, snad to celkově půjde dál dobře.“