10 NEJ UDÁLOSTÍ našeho ženského A-týmu v nedávno skončeném ročníku 2018/19
12.05.2019 | Co vás nejvíc zaujalo na uplynulé sezóně prostějovských volejbalistek? Vnímání sportu bývá hodně subjektivní, každého může výrazněji upoutat něco jiného – ať po herní stránce, či jakkoliv jinak. My jsme se snažili vybrat desítku skutečně stěžejních záležitostí, které hýbaly ženským družstvem VK během ročníku 2018/19.
1. UŽ NE NEJVĚTŠÍ FAVORITKY
K jednomu naprosto zásadnímu kroku došlo ještě dlouho před startem soutěží. Podle už dříve prozrazeného plánu snížilo vedení hanáckého klubu finanční rozpočet natolik zásadně, že odešly skoro všechny členky základní sestavy a omlazený hráčský kádr nemohl mít reálné ambice navázat na národně zlaté desetiletí. Top favoritem se stala rivalská, naopak posílená Olomouc. A před vékáčkem složeným nikoliv z hvězd, ovšem stále z kvalitních plejerek stál cíl získat v Českém poháru i UNIQA extralize aspoň „nižší“ medaili, to znamená bronz či v optimálním případě stříbro.
2. SKVĚLÉ VÝKONY HORKÉ
Co se od předchozího ročníku naopak nezměnilo vůbec, to byla úžasná výkonnost nestárnoucí kapitánky úřadujících mistryň republiky Heleny Horké. Začátek měla možná trochu pomalejší, ale brzy se dostala znovu do ráže a v sedmatřiceti letech dál z postu univerzálky terorizovala soupeřky zejména svými útočnými schopnostmi. Mnoho zápasů tým urval jen díky ní, dlouho sahala po zopakování osobního primátu nejčastěji bodující extraligové hráčky. Až ke konci Hele v náročném programu trochu docházely síly, přesto celkově zasloužila absolutorium. Opět.
3. HRA VE STYLU NAHORU – DOLŮ
Prostějovští fandové zvyklí na dekádu absolutní tuzemské dominance si najednou museli zvykat na něco hodně odlišného. Nižší hráčská kvalita obměněného kolektivu vedla i k tomu, že dřívější výkonnostní stabilita na vysoké úrovni byla minulostí a herní projev vypadal dost jinak. Jeho hlavní charakteristikou se staly značné výkyvy, kdy holkám se chvíli výborně dařilo, aby vzápětí spadly do hlubokého podprůměru. A zanedlouho už zase krásně válely, načež brzy přišel nový propad. Stále dokola, bez větší jistoty udržení hranice standardní výkonnosti.
4. POD TAKTOVKOU MLADŠÍCH KOUČŮ
Nemalou novinkou byl rovněž fakt, že mančaft VK z lavičky již nevedl dlouholetý úspěšný trenér s mořem zkušeností Miroslav Čada, který přešel na post sportovního manažera. Funkci hlavního lodivoda předal svému věrnému asistentovi Lubomíru Petrášovi, jemuž dělal pobočníka ještě mladší Lukáš Miček. Jakékoliv obavy, jestli tahle dvojice kočírování Hanaček zvládne, se naštěstí ukázaly být bezpředmětnými. Z hlediska vedení týmu nevznikl za celou sezónu jediný větší problém a slovenské duo prokázalo, že na to prostě má.
5. TIEBREAKOVÝ KOMPLEX LIBEREC
Už v přípravných mačích Prostějovanky dvakrát podlehly Dukle 2:3. A tahle série pak neradostně pokračovala celý soutěžní ročník. V extralize postupně následovalo dalších pět takových pětisetových porážek od Severočešek, přičemž neschopnost vyhrát proti libereckému souboru tiebreak vyvrcholila v semifinálové sérii dvěma padnutími v páté sadě. Jediným účinným řešením ve vzájemných střetech evidentně bylo zvítězit 3:0 nebo 3:1, což se naštěstí povedlo ve třech soubojích druhého kola play off. A proto se nakonec zrodil postup do finále.
6. V EVROPĚ POHODA, PAK VÝPRASKY
Po pravidelném účinkování v elitní Champions League se české hegemonky rozhodnutím oddílové generality přesunuly do CEV Cupu, tedy druhého nejvyššího evropského poháru. Tam v šestnáctifinále smetly viditelně slabý Levski Sofia z Bulharska dvakrát 3:0, načež se v osmifinále dostaly do přesně opačné role – samy byly za otloukánka. Narazily totiž na rumunskou Albu Blaj, jejíž volejbalová síla byla opravdu enormní. A utrpěné debakly 0:3 tomu odpovídaly, hlavně venku dostaly zástupkyně ČR pořádně naloženo. Podobně jako dříve v Lize mistryň.
7. ÚLEVA Z POHÁROVÉHO STŘÍBRA
Los Českého poháru 2018/19 přál ženám VK v tom smyslu, že se až do finále vyhnuly favorizované Olomouci i dlouho prokletému Liberci. Na druhou stranu musely hned ve čtvrtfinále překonat nadmíru těžkou překážku v Šelmách Brno, které dokázaly vyřadit dvakrát 3:1. Stejným poměrem dopadlo i naprosto vyrovnané semifinále s notně kousajícím Přerovem v rámci brněnského Final Four, tahle řežba vyzněla vážně o fous. Za odměnu si Petrášovy svěřenkyně střihly vytoužený duel o trofej proti UP. Sice nestačily 1:3, leč pohárové stříbro i tak hřálo.
8. VE ZNAMENÍ VELKÝCH DRAMAT
Příznivci, kteří si v minulosti často stěžovali na příliš jasné kralování Prostějova a chtěli větší vyrovnanost, mohli být spokojeni. Za nových podmínek totiž „jejich“ děvčata naprostou většinu zápasů celé sezóny odehrála takzvaně na krev, předchozí jednostrannost upadla v zapomnění. A spousta bitev vrcholila doslova infarktovými koncovkami, kde nervy pracovaly na plné obrátky. Zkrátka nic pro slabší povahy. Leccos vypovídá prostý statistický údaj, že plných dvanáct extraligových utkání vékáčka dospělo až do tiebreakového rozuzlení. Kardiaci si užili své.
9. ZÁZRAČNÝ OBRAT V PŘEROVĚ
Během čtvrtfinále UNIQA extraligy s Přerovem se Helena Horká, Veronika Bezhandolska, Petra Kojdová a spol. dostaly do značných trablů. Ve druhém dílu série inkasovaly venku tvrdý direkt 0:3, ke zraněnému liberu Tereze Slavíkové se pak na marodku přidala i kapitánka. Bez ní favoritky horkotěžko vydřely domácí mač číslo tři poměrem 3:2, jenže poté u Zubřic ztrácely v pátém setu 8:13. Zdánlivě neřešitelný stav přesto úchvatně otočily závěrečnou šňůrou sedmi bodů na 15:13 při suprovém podání Marie Toufarové. A radost byla obrovská.
10. LIGOVÉ FINÁLE BEZ ŠANCE
Přes libereckou Nemesis se prostějovské bojovnice srdnatě probily do titulové série nejvyšší tuzemské soutěže, ovšem tam se proti papírově silnější Olomouci v podstatě na nic vážnějšího nezmohly. Pouze ve druhém vzájemném utkání víc vzdorovaly (1:3), jinak padly dvakrát hladce 0:3 a za celou sezónu krajské konkurentky ani jednou nezdolaly. Úpéčko tudíž slavilo vysněné a naprosto zasloužené zlato, ženstvo VK bralo konečné druhé místo. Což s odstupem času po opadnutí okamžitého zklamání nelze hodnotit jinak, než jako nesporný úspěch.