Karolína Fričová: Rodina fandí z hlediště mně i mým týmům celý život. A když neslyším tátův buben, tak jsem nesvá
12.11.2019 | Čtvrtinu současného družstva VK tvoří Slovenky, suverénně nejmladší z nich je devatenáctiletá smečařka Karolína Fričová. Přesto se pevně usadila v základní sestavě a prostějovskému volejbalu zatím odvádí velice dobré služby. V sobotu proti Liberci se jí parádně dařilo při obraně v poli, přidala i kvalitní servis a přihrávku. Rovněž ona tedy zásadně přispěla k nečekaně drtivému triumfu 3:0.
Nepřekvapilo tě, jak jste nebezpečného protivníka přejely?
„Asi ano. První vzájemný zápas v Liberci byl vyrovnaný, tahalo se to až do vyrovnaných koncovek. Proto jsem nečekala, že vyhrajeme až tak hladce, třetí set byl dokonce na jedenáct bodů. Každopádně máme radost, že jsme celé utkání měly pod kontrolou a zvítězily jasně.“
Čím si jednoznačnost duelu vysvětluješ?
„U nich jsme se tehdy dost trápily na přihrávce, zatímco dnes jsme příjem měly výborný, padesát sedm procent úspěšnosti je super. Navíc jsme dobře podávaly, tím je odtlačovaly od sítě, ony si musely často nahrávat z pole. A to se nám lépe bránilo, než kdyby měly přihrané za jedna a mohly v útoku víc kombinovat.“
Ty osobně jsi toho spoustu vychytala polařsky. Potěší to?
„Ano. Útočně jsem se dneska moc nechytila, tak mám radost, že aspoň tímhle způsobem se mi dařilo mančaftu pomoct a přispět k celkově dobrému týmovému výkonu.“
Vnímala jsi důležitost střetnutí se soupeřem, který se k vám mohl bodově přiblížit v tabulce?
„S holkama jsme věděly, že pokud Liberec i podruhé v sezóně porazíme, tak mu ještě víc odskočíme. A pomůžeme si jak bodově, tak psychicky. Proto je vítězství za tři body hodně důležité i příjemné.“
Všech pět domácích soubojů jste vyhrály bez ztracené sady. To si na vlastním hřišti natolik věříte?
„Nejpíš to tak je, ono se doma hraje asi každému líp než venku. A je moc dobře, že se nám ve své hale tak daří i směrem k těžkým zápasům, které tu odehrajeme v prosinci. Snad nám domácí úspěšnost vydrží i proti silným soupeřům, u nichž jsme podlehli. Budeme jim chtít ukázat, že tady neztrácíme.“
Divácké atmosféře v hale Sportcentra DDM výrazně pomáhá tvůj hlasitě povzbuzující tatínek s bubnem. On takhle fandil už v Bratislavě?
„Takovým způsobem fandí celý můj volejbalový život. A nejen on, vlastně celá moje rodina. Jak doma, tak venku, i třeba když jsem hrála utkání v Mariboru nebo v Itálii. Akorát teď už naskočila do slovenské extraligy moje mladší sestra a rodina tedy musí dělit podporu mezi nás obě. Každopádně mě i týmy, za které hraju, všichni moji blízcí z hlediště hlasitě povzbuzují od mého dětství až doteď, za což jim patří obrovský dík. Po pravdě bývám nesvá, pokud někdy výjimečně nezvládnou přijet, třeba kvůli práci, a jejich fandění s bubnem neslyším. Podpora je to parádní a příjemná, navíc po utkáních vždycky můžeme chvíli posedět, popovídat si.“
Jaký máš dojem z dosavadního průběhu sezóny?
„Až na několik venkovních utkání, které nám tolik nevyšly a prohrály jsme, zatím panuje spokojenost. I po tréninkové stránce jsem naprosto spokojená, v Prostějově máme velice dobrý mladý tým. A věřím, že úspěšně budeme pokračovat i v dalším průběhu sezóny.“