Sarah Cruz: „Jsme mladý tým, věkově blízko u sebe a tvoříme skvělou partu, což může být naše výhoda“

30.09.2025 | Když se uprostřed minulé sezóny vrátila do Prostějova, patřila v kádru s řadou zkušených hráček spíš k jeho mladším členkám. Všechny ostřílené parťačky však v létě odešly - a sedmadvacetiletá smečařka Sarah Cruz je v týmu VK rázem nejstarší. Čímž se logicky změnila i její role ve výrazně omlazeném kolektivu. Nejen o tom jsme si povídali den před odjezdem na mezinárodní turnaj do chorvatského Záhřebu.

Nejprve se vrátím ještě k turnaji v Budapešti, který jste vyhrály bez ztracené sady. Byly jste o tolik lepší než soupeřky?
„Řekla bych, že jak Branik Maribor v semifinále, tak UTE Budapešť ve finále dělaly víc chyb než my. Právě tyhle chyby pak rozhodovaly jednotlivé sety, hlavně ty vyrovnané. My jsme oba zápasy v Maďarsku sice vyhrály 3:0, ale vždycky jeden set jsme začaly hůř a dost ztrácely, abychom to pak zlepšením otočily. Jinak jsme měly herně navrch a v součtu z toho vyšla dvě vítězství bez ztráty setu, i když jsme se ani my občas nevyhnuly zbytečným chybám. Pořád máme hodně co zlepšovat, zároveň však víme na co máme a dokážeme být mentálně silné.“
Platilo to i pro středeční přípravnou remízu 2:2 na palubovce favorizovaných Šelem Brno?
„Jednoznačně. Zvlášť když jsme se ze začátku spíš rozkoukávaly, prohrály první set a do toho druhého vstoupily velice špatně. Posílené Šelmy, kterým se vrátilo několik hodně zkušených hráček, byly do té doby jasně lepší, ale my jsme se pak zvedly a postupně zlepšovaly. Proti volejbalové kvalitě i zkušenostem v čele se skvělou nahrávačkou Vinci (Pavlou Vincourovou - poznámka autora) jsme postavily dravost a velkou chuť našeho mladšího týmu, maximální bojovností se nám podařilo vyrovnat z 0:2 na 2:2. Což přes větší počet chyb na servisu i v útoku rozhodně potěšilo.“
Sice jde pouze o přípravu, ale dá vám třeba triumf na zahraničním turnaji víc zdravého sebevědomí?
„Určitě ano. Stejně tak ale víme, že je spousta věcí, na kterých musíme pracovat a pořád se v nich zlepšovat. Tohle platí vlastně pro všechno. Současně dokážeme během utkání výborně komunikovat a pokud nastanou herní problémy, tak je společně řešit. A přes potíže se přenést. Tohle je podle mě velmi cenná vlastnost týmu, i přípravná vítězství pak zvyšují zmíněnou sebedůvěru. Byť rozhodující budou samozřejmě až soutěžní zápasy.“
Jak vnímáš výraznou změnu své role v mančaftu oproti předchozímu ročníku?
„No proměnilo se to od minulé sezóny fakt hodně. (smích) Najednou jsem v týmu nejstarší a vím, že bych mladším holkám měla pomáhat svými zkušenostmi, které jsem nasbírala i v cizině. Žádný větší tlak na sebe však necítím. My jsme totiž v kolektivu spíš mladší úplně všechny a myslím, že v našem případě to bude hlavně o týmovosti. Zkušenosti starších ostřílených hráček nám můžou chybět, na druhou stranu máme s holkama díky blízkému věku k sobě navzájem velice blízko a tvoříme opravdu super partu. Žádné menší skupinky, kde někdo s někým třeba nemluví, ale skutečně všechny spolu táhnoucí za jeden provaz. S holkama jsme si fakt výborně sedly a věřím, že právě v tom může spočívat naše velká síla, výhoda.“
Ty osobně jsi v létě neměla myšlenky na odchod jinam?
„Ani ne. Sice jsem měla jednu nabídku, ale chtěla jsem zůstat doma a rok po operaci pořádně hrát, mít víc času na hřišti. Předtím jsem byla docela dlouho pryč, řadu let v cizině. Zatímco teď si užívám domácího prostředí a chci bojovat za Prostějov.“
Bude nová sezóna pro vaše mladé družstvo výzvou? Vnímáš to takhle?
„Přesně tak, bude to výzva. Máme mnohem mladší tým, naopak někteří soupeři dost posílili a extraliga bude asi ještě vyrovnanější než dosud. Musíme se proto nachystat na těžké momenty jak během jednotlivých utkání, tak během celé sezóny a prostě jít zápas od zápasu. V přípravě na trénincích každý den odvádíme podle mě dobrou poctivou práci, a když v tom budeme stále pokračovat, můžeme dál výkonnostně růst, zlepšovat se. No a potom se klidně můžeme pohybovat na vyšších příčkách extraligové tabulky.“