Solange Soares: „Se staršími žákyněmi to byla vynikající sezóna, při mistrovství republiky se tým vymačkal na absolutní maximum“

29.05.2026 | Devatenáct let existuje volejbalový klub VK Prostějov - a celých devatenáct let v něm působí Solange Soares. Pro úspěšnou hanáckou organizaci tak pracuje od samotného začátku, nejprve jako hráčka (a dlouholetá kapitánka), po skončení aktivní kariéry až dosud pak coby kondiční i mládežnická trenérka. S brazilskou rodačkou, jež pro vékáčko za necelé dvě dekády odvedla hromadu výborné práce a které nikdo neřekne jinak než Soli, jsme si k tomuto interview sedli nedlouho po návratu z vydařeného MČR starších žákyň.

Začněme právě mistrovstvím republiky U16 v Přerově. Jak bys jej zhodnotila?
„Cíl pro šampionát jsme měly dostat se mezi desítku nejlepších družstev a mé tajné přání přitom bylo zabojovat o ještě lepší umístění, než jakého jsme dosáhly v Českém poháru. Tam jsme skončily šesté a na mistrovství nakonec čtvrté, což je vynikající. A máme z toho velkou radost. Nechaly jsme za sebou spoustu silných celků, které jsme během sezóny potkávaly právě v pohárové soutěži a častěji s nimi prohrávaly než nad nimi vítězily. My jsme vůbec nepatřily k favoritkám, přesto se nám dařilo řadu těchto kvalitních soupeřů s reprezentantkami v sestavách porážet. Kromě tří nejlepších týmů Olympu Praha, Nymburku a Bílovce, které byly výkonnostně odskočené od všech ostatních a právem získaly medaile. My jsme zaslouženě braly čtvrté místo.“
Díky čemu se to povedlo?
„Sice máme hodně malou nahrávačku a naopak nemáme vyložené bouchačky na univerzálu nebo na smeči, jež favorizovaným celkům uhrávaly většinu bodů, ale mohly jsme se opřít o skvělou partu, týmové pojetí i obrovskou touhu uspět. S holkama jsme celou sezónu trpělivě a každý den společně pracovaly na jejich postupném zlepšování, a nakonec se podařila jedna klíčová věc: že právě na mistrovství republiky náš kolektiv odvedl to nejlepší, na co měl. Povedlo se nám z něj vymačkat naprosté maximum a já jsem na holky moc hrdá za to, co dokázaly. Na hřišti nechaly absolutně všechno.“
Čí je to zásluha?
„Chci moc poděkovat všem, co se na úspěchu podíleli. Kromě samotných hráček to byly moje trenérská asistentka Adéla Grigelová, dále Natálie Grigelová, Petra Kučerová, Romana Žáčková, Matěj Chovanec a samozřejmě rodiče děvčat. Všichni pomáhali i povzbuzovali na maximum a bez nich by to nešlo, holkám obětavě věnovali spoustu svého volného času. A to, čeho jsme všichni společně dosáhli, bylo krásnou i zaslouženou odměnou za odvedenou práci.“
Dají se vyzdvihnout některé hráčské opory?
„Na první místo vždy stavím tým, protože ten je ve volejbalu jakožto kolektivním sportu rozhodující. A tým jsme měly opravdu fantastický. Samozřejmě se z něj vyprofilovaly některé opory, například Liliana Skácelová vyhlášená nejlepší blokařkou celého MČR. Přitom volejbal hraje teprve druhým rokem poté, co čtyři roky dělala basketbal a na jiný sport si pořád ještě zvyká. Logicky tak má spoustu nedostatků i rezerv hlavně s technikou a také jsme se jí museli hodně věnovat v posilovně se zpevňováním těla při její velké výšce, ale každopádně dělá svou pracovitostí obrovské pokroky, strašně moc se zlepšuje. Dokonce hrála i s našimi kadetkami na závěrečném turnaji Final Six extraligy U18 a dostala se do reprezentace ČR U17, má ohromný potenciál. Skvěle však na mistrovství hrály i další holky, například Adéla Kaprálová nebo Viktorie Spáčilová, i přes své mládí to výborně zvládla nahrávačka Katka Vrtělová. Ovšem jak už jsem řekla, vše jsme měly postavené především na týmovosti.“
Co říkáš na uplynulý ročník prostějovského áčka žen třeba i z hlediska kondiční připravenosti, na kterou se zde zaměřuješ?
„Myslím, že po téhle stránce vše proběhlo dobře tak, jak by to mělo být. Mančaft se celkově povedlo skvěle připravit na první vrchol sezóny v podobě závěrečného turnaje Final Four Chance Českého poháru žen v Českých Budějovicích, kde holky hrály výborně a zůstaly jen kousek od zisku trofeje. Potom celé naše družstvo hodně zasáhlo zranění Terky Slavíkové, jež se do týmové hry promítlo mnohem víc, než se původně očekávalo. Pro útočnou činnost každého družstva je klíčový post nahrávačky, zatímco pro obranu každého týmu pozice libera. Bez Terčiných zkušeností, výborných zákroků v poli a jistoty na přihrávce šla kvalita naší defenzivy dolů, tím celý mančaft znejistěl a tak dobře jako předtím pak nefungovala ani ofenziva vycházející od nahrávačky. Scházel klid, naopak ve čtvrtfinále DATART extraligy rostla naše nervozita, kolektiv se dostal pod tlak i stres a posílený Frýdek-Místek toho využil. Holky se přitom cítily fyzicky dobře, spíš rozhodovala jejich psychika, nastavení v hlavách.“
Takže zklamání?
„Já bych konečné páté místo v lize, které holky tvrdě vybojovaly v náročné poslední sérii s Ostravou, nebrala jako vyložené zklamání. Původní cíl s naším velice mladým týmem bylo pohybovat se právě okolo páté šesté pozice, ale jakmile se od začátku sezóny výsledkově dařilo vyhrávat většinu vyrovnaných utkání a mančaft se pohyboval úplně nahoře v extraligové tabulce, tak přirozeně vzrostlo očekávání. Každý vnímal, že třeba bronz může být v našich silách. Ale pak přišlo to Terčino zranění - navíc už mnohem dříve se dlouhodobě zranila i blokařka Elen Jedličková - a postupně se přidávaly další objektivní okolnosti, kvůli nimž bylo čtvrtfinále moc těžké. Bylo zřejmé, že nemusí dopadnout naším postupem, což se i stalo. Přesto podle mě nelze páté místo brát jako neúspěch, spíš to byl odraz momentální reality. A takový je prostě sport: někdy to vyjde a jindy ne. Vždyť volejbalový Prostějov za devatenáct let své existence jen dvakrát nepostoupil mezi top čtyřku v extralize žen a dohromady posbíral více než dvacet trofejí, což je neskutečná bilance. Proto bych jedno trochu horší umístění takhle mladého týmu brala s nadhledem.“
Co dál?
„Všechno je o nastavené filozofii ze strany vedení klubu. Pokud se mladému kolektivu dodá trochu víc zkušeností a po dílčích změnách v kádru bude disponovat i potřebnou hráčskou kvalitou, určitě může zase útočit na medaile v českých soutěžích.“
A ty osobně budeš ve VK pokračovat coby kondiční trenérka žen i hlavní koučka starších žákyň?
„Uvidíme. Pokud se s Mirkem Čadou dohodneme na další spolupráci, tak ano. Ráda budu v Prostějově pokračovat, vždyť jsem tady nepřetržitě už devatenáct let od samotného vzniku klubu až doteď a vždy jsem se snažila pro VK odvádět maximálně profesionální práci na odpovídající úrovni s potřebnou kvalitou, loajalitou i stabilitou. Což si myslím, že v současném světě a sportu není v tak dlouhodobém měřítku úplně samozřejmá věc. Proto člověk cítí, že by si za takovou práci zasloužil adekvátní uznání i ohodnocení.“